Jak se vykrádat originálně

Vždyť je to vlastně tak jednoduché. Tata Bojs přišli na to, že když začnete připravovat osmou řadovou desku, není už moc možností, kam se hnout. Když kapela hraje už víc jak dvacet let, je jasné, že se někdy prostě musí začít vykrádat. Originální nápady nepřicházejí pořád. Tata Bojs se však povedl nevšední kousek. Z vykrádání a systému opakování udělali koncept celé desky. A světe div se, ono to funguje!

Když v květnu pustila kapela do světa první singl "Opakování", ani fanoušci kapely si nebyli jistí, jak to s deskou dopadne. Na Tata Bojs se ta nahrávka zdála neucelená a textově možná trochu nudná. S celou deskou se vše mění.. Dovolím si říct, že dokonce otáčí o 180 stupňů. Ve spojení s intrem (a outrem) je totiž ten song v úplně jiné pozici.



Tatáči se před i při nahrávání netajili tím, že začali poslouchat víc taneční muziku a že to bude na Ležaté osmičce znát. Milan Cais měl prý ve studiu s sebou předposlední desku Justice Cross. "Fascinuje mě ta komprese v jejich písničkách. Ve studiu jsme se tomu zvuku pokusili přiblížit." Komprese a skvělé taneční rytmy jsou nejvíc znát v "Papírovce", která je v hodně bodech podobná písničce "Prométheus" z Futuretra (to jen, abych trošku navázal na to vykrádání).



Na nové desce se uzavírá spací trilogie. Po "Snové" a "Spáči" přichází na řadu "Usínací". Ta má jeden z nejlepších textů na desce. "Tak jako světlo se zhasíná i já bych si přál usínat." Zatímco na minulé desce se zpívá o tom, že se člověk nemůže probudit a všechno zaspí, tady se hlavnímu protagonistovi děje opak. Usne nakonec?



Jestli jste někdo skalním fanouškem Tata Bojs, možná budete znát Mardošovu povídku o roce 2031, kdy se vlády ujmou vizážisti a do koncentračních táborů se budou zavírat lidé, kteří jsou moc málo in a cool. "2031" je pro mě favorit desky. Ostré kytary, naprosto neučesaná a surová písnička. Tata Bojs, jak je vůbec neznáme. A text? Typický Mardoša.



Na poslední chvíli nahraná "Světová" je vlastně taky dost nezvyklá věc na Hanspaulskou kapelu. První (a Tatáči sami tvrdí, že rozhodně ne poslední) písnička, kde převládá rap nad zpěvem. Hlavního slova se ujal Vladimír 518. text vypráví o konci světa a přijímá na něj dva pohledy. Staršího vyzrálejšího chlapce a mladé naivní dívky. Na téma konce světa se zeptala Mardošova neteř svých spolužaček na střední škole. Nahrávky dívek následně zaznívají ke konci písničky. "Půjdem do pekel. Chlastat, hulit, kouřit, š*kat."



"Filmařskou" zahrála kapela už na několika jarních koncertech. Fanouškům byla tedy asi nejvíc známá. Tata Bojs v něm předvádí, že skvělé texty je ještě neopustili. Hudebně možná trošku nudná věc jednoznačně dohání body skvělým textem. "Občas mám pocit, že nežiji tak úplně ve své režii. Občas mám pocit, že se šinu pětadvacet snímků za vteřinu."



A když už jsme tak trošku nakousli to vykrádání, nemůžeme zapomenout na francouzštinu ve "Ztraceni v překladu". Mám dojem, že ta písnička je od Tata Bojs tak trochu vtípek. Kapela nejdříve naservíruje posluchačům romantický příběh, který ale následně nemáte šanci pochopit, protože po přeletu do Francii k vítěznému oblouku přece nebudete zpívat česky. Nutno podotknout, že ženský vokál s francouzštinou ale dodává písničce ten správný sex-appeal.



V "Písmenkové" jako by tempo celé desky tak trošku zakoplo. Už od začátku mi ta písnička moc nepřirostla k srdci. Asi nejsem takový fanoušek klarinetů. Přijde mi, že si kapela udělala spíš radost sama sobě, když celou hudební aranž nechala na hostech z Clarinet Factory. Pro mě jednoznačně nejslabší kousek.



"Hořká čokoláda" a opět komprese ála Justice. Svižné tempo a vtipný text. Ti staří známí Tata Bojs. Ovšem, o čem text vlastně vypráví? Je to vrah nebo cukrář? Jsou to skrvny od čokolády nebo zaschlá krev?



Zato v "Homo demu" je text naprosto jasný.. a baví! "Pánbůh chtěl stvořit dokonalého tvora. Žádná evoluce bylo to řízený shora. Aby neplýtval drahým materiálem, vyvinul demo tak vystačil si s málem." Hudebně příjemná nahrávka se zajímavým syntezátorem a jednoduchým a skvěle padnoucím kytarovým sólem.



Tata Bojs si na začátku nastavili laťku dost vysoko. Podle mě tu laťku s velkou rezervou přeskočili a předvedli, že patří opravdu mezi vrcholné interprety české scény. Škoda jen, že jsou tak nedoceňovaní.

TATA BOJS - LEŽATÁ OSMIČKA
llllllllll 90%
Délka: 44 minut
Datum vydání: 6.6.2011
Vydavatelství: Supraphon
Playlist: Progresivní (intro), Papírovka, Opakování, Usínací, 2031, Světová, Filmařská, Ztraceni v překladu, Písmenková, Hořká čokoláda, Homo demo, Progresivní (outro)

Posted in: Domácí,Recenze